Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Mor a cholera - jak vzniká chovatelská stanice (28. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Jako když spadne semínko na zem, jako když chytíte chřipku (mor nebo choleru)... Normální člověk si koupí psa jménem Kárl fon Banhof, začne mu říkat Karlíku, chodí s ním na ryby a do lesa, tak a všelijak se spolu baví.
Jiný, ale stále ještě normální člověk si koupí fenu jménem Princess fon Strasse, začne jí říkat Amálka a taky s ní chodí do lesa a vůbec všude. Ale koupí si i publikaci o plemeni a zaujatě čte. Stále zaujatěji studuje rodokmen. Jakpak asi vypadali předkové? A tady je dědeček Interšampion a pradědeček byl dokonce Hohenlohe!!! Prababička de Strumpfle! Amálka je mezitím stále krásnější a inteligentnější, až je úplně neodolatelná a její člověk by jí nejraději zase říkal Princezno. Chvilka snížené příčetnosti, přichází myšlenka. Byla by věčná škoda, kdyby po sobě Amálka nezanechala potomky, kteří budou také tak geniální. Jenže na to jsou pravidla.
I vstoupí člověk, jenž je už mírně infikován, do osvětového spolku, který by měl sdružovat milovníky plemene. Něco jako Sdružení rodičů a přátel školy. (Jak vůbec vypadá přítel školy? Živého přítele školy jsem teda ještě neviděla. Pěkná hloupost.) Zde se nechá strhnout davem a zajde s milovanou princeznou Amálkou na výstavu. Titul! Člověk zešílí. Už je to potvrzené na papíře, že nad Amálku není. Pohár! Člověk bobtná blahem, přímo duří a ostatní se můžou se svýma "vopelichama" jít schovat. Začne se hledat ženich. Patřičně urozený. Zde nastane zlomový okamžik a člověk si nechá přidělit mezinárodně chráněný název pro svoji pýchu. Rodí se Člověk Chovatel.
Už žádost a návrh jména zaměstná budoucího Člověka Chovatele na mnoho večerů. Než se prokouše všema "hóch nóbl", která se mu zdají jako přijmení jeho odchovů nejvhodnější, propadá zoufalství. Pak v největším zoufalství napíše šest možností, z nichž jedna je úplně, ale úplně blbá a je tam jen do počtu. Třeba od Kukulína nebo Od membrány. Sto ku jedné, že všechny ostatní názvy budou zamítnuty, protože už si je nějaký šikula zaregistroval, ale Kukulín je náš, toho už nám nikdo neodpáře. To budou Vánoce - vymýšlet jména aby se s Kukulínem netloukla a byla dost vznešená. Jména samozřejmě je dobré vymýšlet pomalu ještě před krytím. První vrh je na "A", tak jedem: Agafona od Kukulína, Arsinoé od Kukulína, Amenhotep od Kukulína... Jmen je vymyšleno hodně. Rozechvělé čekání - a narodí se jedna mrňavá psí holčička, jenom takový váleček co musí hodně jíst a hodně spát, aby tělo bylo silné. Táto! Tu si necháme, vždyť je to celá Amálka. Jedno miminko přece nemůžeme prodat! Amálce (kdepak Amálce, té je to šumák a cérka už ji docela okusuje a otravuje, ale člověku po spratkovi) by bylo smutno!
Choroba se dostala do manifestační podoby. Napřed jsou výstavy jen rodinným výletem, pak se stávají předmětem domácích vášnivých diskusí (vášnivým diskutérem obhájcem je Chovatel, vášnivým odpůrcem se stává realističněji založená část rodiny). Psů začíná přibývat, každý je budoucí perla chovu... Jenže nyní již těžce nemocný chovatel se pohybuje ve velmi, ale velmi nebezpečném prostředí a seznamuje se s ostatními chorými. Kudy chodí, tudy chválí svoje plemeno a poslouchá, lehce pobaveně, chvály na jiné plemeno. Pak se to stane. Obzvláště podlý kamarád, chovatel jiného plemene zavolá a řekne: Tak se mi narodila štěňata ze zahraničního krytí po mojí Interšampionce. Jsou překrásná. Hele, nechceš si vzít fenu? A Člověk Chovatel jen hlesne: kdy si mám přijet? Není nic nebezpečnějšího, než styky mezi chovateli různých plemen. Je to jako AIDS.
Konec dovoleným, protože o psy se nikdo příčetný nepostará, konec chození do lesa. Není čas a jít s 5 a více psy do lesa je hazard. A tak dále volně do ztracena. Děti dorostou a odcizí se, vezmou si několik svých psů (protože už to asi taky chytly) a odejdou z rodného hnízda. Člověk Chovatel prohučí životem a do důchodu jde opotřebovaný na duchu i na těle, s větším počtem psů - rovněž důchodců. Nad suchým rohlíkem, s kafem z melty (na víc mu nezbude, protože psi něco stojí a strádat je nenechá) vzpomíná, jaká měla Amálka krásná štěňátka... a že ho kvůli čoklům nevezmou ani do domova důchodců...
Když to po sobě čtu, cítím, že bych se měla zamyslet. Léta běží a já kafe z melty nesnáším.
Publikováno 14.10.2005. 2005, pro www.spicove.cz