Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Indiáni, ti se mají (37. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Indiáni si dávají jména podle nějaké zásadní události, které se zúčastnili nebo podle své výrazné vlastnosti. I když těžko říct, podle čeho dostal jméno známý Sitting Bull, Sedící Býk.
Kdyby se náš koliák Kraťásek narodil v indiánské rezervaci, jistě by dostal jméno Ten, který nesmí na sedačku. Rozumných důvodů je pro to dost. Například zachování sedačky bez děr v čalounění po hrabání a stlaní, návštěvy, které si bezelstně sednou, by nemusely vstávat s oděvem pokrytým světlými chlupy atd. Jenže Kraťásek má své vlastní názory a neochvějnou víru, že se svět řídí podle Murphyho psích zákonů. Například: kde je volné místo, je moje; postel, kde neležíš, je moje; co si najdu, je moje a další a další.
I méně chápavější už vědí, co chci říct. Kraťásek si udělil ve vztahu k sedačce výjimku a už se ani neobtěžuje předstírat, že na ní neležel, neleží a ležet nebude. On má celkově tendenci dotáhnout své činy k dokonalosti. Nedávno byl po ránu necitlivě vyhnán z pelechu, protože jeho pán ho hodlal vzít s sebou do velkoměsta. Kraťásek jevil všechny známky hluboce otráveného jedince. Připlížil se, nechal si natáhnout kšírek a zatím co se páneček upravoval k odchodu, Kraťásek nenápadně, šupky, dupky a už chrul na sedačce, hlavičku elegantně opřenou o postranní opěradlo... vysloveně nejevil známky života. Nepomáhaly sliby ani lákání na piškot. Kraťasek prostě nehodlal. Teprve po důrazném postrčení neochotně opustil vyhřáté místečko.
Ani postel, kam nesmí ještě zásadněji, neunikla jeho samorostlým názorům. Stačí, když páneček odchází bez Kraťáska mimo dům. Ještě ani nezavře dveře z venku a na jeho postel se snáší modrobílý stín. Jak muší křidélko, jak vločka sněhová. Hnědé očko zavřené a modrohnědé mžourá a vyhodnocuje stupeň nebezpečí, jestli se někdo neblíží. Pokud se blíží někdo zásadový, Kraťásek urychleně opouští lože, začne se vehementně protahovat a snaží se dotyčného oblafnout připravenou pískací hračkou. "Dobře, že jdeš, už jsem se nudil,pojď si písknout, jo?" Pokud se blíží bezpáteřný jedinec, například já, která sladce a nevinně spinkající zvířátko neodkáže do patřičných mezí, náš krasavec inteligentní si jen zhluboka odfoukne a nechá si zdát o nějaké zvláště chutné morkové kosti.
Ostatní psi stran židlí, sedaček a postelí, žádné zábrany nemají. Jejich chlupy jsou, na rozdíl od Kraťasových, odstranitelné a nemají ten dobrý zvyk před ulehnutím si hrabáním upravit lože. Ostatně hrábnutí při váze 2,5 kg není srovnatelné s tím, když si hrábne milášek á 25 kg. Sečteno a podtrženo. Kraťásek se vypracoval v samostatnou jednotku (sám si velím) a odcházíme-li všichni, ostentativně uléhá na gauč, Tylda se přitulí a koukají na nás, abychom už konečně vypadli a oni si mohli v klidu snít své lovecké sny.
Jak je dobré mít velkého vycvičeného psa. Až k nám půjdete na návštěvu, varuji před tmavými barvami oděvu. Mohlo by se vám stát, že budete na návštěvu ještě dlouho vzpomínat při obírání kraťasích chlupů z kalhot.
Publikováno 04.03.2008. 2008, pro www.spicove.cz