Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Robinson Orgal Black (16. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Milý Orinku, protože jsem Ti slíbila, že o Tobě napíšu také kapitolku Psího života, musím slib splnit. (Taky máte někdy pocit, že Vás psi kontrolují případně čtou, co o nich píšete? Oni, potvory, někdy čtou i myšlenky, tak si nemohu dovolit sliby neplnit.)
Okolnosti, za kterých k nám Orinek přišel, jsou známy. Méně známá je historka, ze které jsem málem kvůli Orinkovi zešedivěla a zestárla o několik let. Stalo se kolem Mikuláše téhož roku, kdy jsme si Orinka dovezli a byl u nás asi 3 měsíce. Měli jsme starého souseda, jenž kdysi míval slepice a po dobrém vesnickém zvyku je pouštěl na přilehlé hřiště otvorem ve zdi u svého domu. Plot mezi našimi pozemky pamatoval France Josefa a držel pohromadě adekvátně svému věku. Jednou se pejskové byli proběhnout po zahradě a při následné kontrole - ať počítám, jak počítám - Orinek byl fuč. Kudy zmizel je přehledně jasné. Rekonstrukce události nic nového nepřinesla, pouze fakt, že když Orinka nenajdeme, je to jeho konec. Býval povahy zdrženlivé a dobrovolně by se k nikomu nepřiblížil, ani kdyby šlo o život. A že o život šlo i vzhledem k roční době. Utvořili jsme rojnici a obraceli vesnici kámen po kameni, vyptávali se, nechali hlásit rozhlasem. Obtěžovali jsme cyklisty i výkupčího kožek. Kdyby to šlo, nechali bychom i vybubnovat. Tak důkladný průzkum bydliště a okolí jsem za celá léta neudělala. Orinek zmizel, nebyl, vypařil se. Uplynuly 2 dny horečné činnosti.
Třetí den, když už jsme pročesávali i lesy, louky a sady v okolí a ztráceli naději, malinko svitlo. Orinka sice nikdo neviděl, ale dle hospodského informátora v sadu asi byla liška nebo NĚCO, protože psi v Podskalí v noci řvali. Šli jsme s mužem prověřit "lišku". Daleko na obzoru zrovna do sadu vjížděl traktor a v povzdálí vyběhlo něco černého, co mohla být například i kočka. Jsem slepá jak patrona a tohle bylo opravdu daleko. Přesto jsem se rozběhla do kopce. Sled faktů v mém životě - BĚŽET a DO KOPCE - mne dodnes udivuje, že nebyl následován faktem RYCHLÉ ÚMRTÍ. Zvíře mezitím běželo ode mne směrem k lesu. Nebudu prodlužovat napětí. Narušitel nočního klidu byl opravdu Orinek, který v šoku nereagoval na volání a směřoval ke svojí možné zkáze. Nebudu ani popisovat, jak se nám ještě několikrát ztratil z dohledu, jak jsme byli zoufalí atd. Nakonec jsme trosečníka našli zamotaného do vysoké trávy, vysíleného, ale jinak v pořádku. V děsu mne i kousl, ale úleva byla mnohem podstatnější než drobný šrám. Směřovali jsme k domovu a míjeli majitele dvou německých ovčáků, kteří je šli nechat vyběhat zrovna tam, odkud jsme Orinka nesli. Další den byl v přilehlém lese hon a v noci -8 stupňů... Ale to už je co by, kdyby.
Naštěstí je Orinek živ a zdráv. Postupně se z něj stal mazlíček a jeden z nejláskyplnějších "psích otců", který se k jakýmkoli psím miminkům hrne, ať jsou jeho nebo ne a je ochoten na sobě nechat dříví štípat, malými zločinci se nechat za ocásek tahat, tlapky okusovat... Jen výstavám definitivně nepropadl. Měl původně našlápnuto k pohárům a světské slávě, ale je založením filosof. Světská sláva, polní tráva.
Publikováno 08.02.2007. 2004, pro www.spicove.cz