Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Šlofíček (29. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Dospělý pes spí 18 hodin, štěně vlastně skoro pořád. Naši psi si asi myslí, že jsou štěňata... Jsou mistři v pelešení. Jak jim závidím, když vstávám jako ptáci a mlékařky za rozednění (což se naštěstí nestává příliš často).
Dokážou usnout kdykoli a kdekoli. Někdy spí jako vícehlavá saň stočeni do nahatochlupaté koule, kde není poznat, která noha a která hlava patří ke kterému psovi. Jen se můžu spolehnout, že nahaté číňanky jsou na vrcholu pyramidy. Neznám jiné plemeno, které by si tak vykutáleně hledělo svého pohodlíčka, teploučka a měkkoučka, které by labužnicky vychytávalo každý volný sluneční paprsek. Jinak nám soužití se psy poskytuje pohled na spánkovou pozici jak dlouhý, tak široký (na břiše, přední dopředu, zadní dozadu), střelený zajíc (natažený na boku), liščátko (kotouček, čumák zabořený v srsti a překrytý ocáskem), mrtvý a vycpaný (na zádech, všechny čtyři nohy do vzduchu) a "absolutně chcíplej pejsek", což je zvířátko naprosto nejevící známky života v kterékoli z uvedených pozic, které nereaguje na volání, výzvy k opuštění stanoviště a už vůbec na volání čurat. Jediným resuscitačním prostředkem je piškotek.
Jistě každý ví, že pes do postele nepatří. Je to nehygienické. Jenže TAK příjemné. Stočit se po deku k teploučkému a heboučkému naháčkovi, položit si ruku do špicího kožíšku a dřímat. Naši miláčkové jsou ochotni usnout všude, ale naše postel pro ně je meta nejvyšší a působí na ně skoro hypnoticky, prostě je to pro ně ostrůvek pozitivní deviace. Ten, který se tam propracuje, je na vrcholu blaha. V naší posteli je nejvyšší výskyt "chcíplých" v celém bytě. Ráno, kdy všichni ostatní povykují "obsluhááá!!!" a "čurááát", chcíplí pejskové v naší posteli ztratili pojem o čase a utlumili životní funkce, protože oni opravdu, ale opravdu čurat nemusí a vlastně nemusí nic do pozdních dopoledních hodin. Ven musí být vyneseni za použití téměř policejních metod.
Zajímavá situace nastává, když po nahaté Tyldě, jenž spává celá přikrytá dekou a nekouká jí ani nos, přeběhne pes, který si své místo teprve hledá. Tylda zrudne vzteky (to jako fakt, má světlý čumáček a je to vidět) a vystrčí hlavu zpod deky, zuby vyceněné, vrčí a sakruje, protože zrovinka, když se jí začalo něco zdát, tak jí to některý pacholek přetrhl. Viník sebou zatím plácne na peřinu, blaženě vzdechne a "chcípne". Ovšem počet psích návštěvníků postele musí být omezen a obměňován, abychom vytvořili alespoň zdání spravedlivého přístupu (a taky abychom se tam vešli sami). Další varianta je jasná, pořídíme větší postel.
Chcete vidět jak se spinká i v jiných postýlkách? Navštivte spací fotogalerii!
Publikováno 26.10.2005. 2005, pro www.spicove.cz