Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Toužení (6. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Každá normální, slušná a sebedbalá ženská touží například po nových šatech, novém účesu, zvedených dětech a manželské harmonii. Já nejsem normální. Já toužím například po štěněti X ze spojení Y. Zcela pravidelně před nějakým výročím (svatby, narozeninami, Ježíškem) provolám, že si všichni mohou dárky vetknout za čepici, jen když mi bude umožněno si nechat vyhlédnuté štěně. Čímž se vlastně projevím jako žena ideální, která například neopruzuje, že nedostala kytici a zapomenuté výročí nekvituje jekotem. Ani nedutám v blahé předtuše, že když se na TO zapomělo, tak zmíněné štěně mi zůstane za drápkem...
Takto jsem toužila po bílých trpasličích špicech. Bílých. Jak vločka sněhová - říká se tomu ICE WHITE, ledová bílá. Špic je nádherný sám o sobě snad v každé barvě, ale BÍLÝ nebo dokonce pravidelně vybarvený STRAKOŠ... Moje rodina má jediné štěstí (nebo, kdo ví?), že modré, lila, brindle, merle atd. mají až v Americe, neb AKC se nějak záhadně řídí jiným standardem než my. Jenže v našich zeměpisných šířkách jsem si mohla své chutě nechat zajít.
Dlouhá léta zde i malí špicové v bílé barvě nebyli to pravé. Ale ledy se pohnuly, úroveň malých bílých se zlepšovala. Kdyby tak něco malého "nedorostlo"... a zůstalo trpasličí... Zde zase vypomohla náhoda náhodná. "Náhodou" jsem se paní chovatelky bílých malých špiců zeptala, jestli se "náhodou" nenarodilo něco bílého trpasličího. A hrom do škopku. Narodilo. Osudnou "náhodou" to byla fena. Události dostaly ostrý spád. Zmanipulovaná rodina už ani moc neprotestovala. Mohli tušit, že to je počátek konce. Přivezli jsme psí miminko a pracovně označili SNOW FOX. Sněžná liška. Nemohla jsem se vynadívat, ta barva, ten pigment, ta srst! Paní chovatelka mne upozornila, že bílí mají jinou povahu než "obyčejní". Vystihla to přesně. Nikdy mne pes nekousal do bosých nohou s takovým zaujetím a vytrvalostí hodnou lepší věci. Neznám jinou trpasličí špicku, která vyskočí na židli a vleze na stůl. Žádné štěňátko před ní s takovým úsilím neodrbávalo srst mých pěstěných číňanek, až vypadaly značně omšele.
Zkrátím to. Už není jen jedna bílá vločka sněhová v naší rodině. Uklouzli jsme a strhli lavinu. Než bych prodala bílé štěně, nechám si ruce urazit.
Publikováno 19.02.2004. 2004, pro www.spicove.cz