Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Noční můra - Celestine chinensis (31. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Zase jednou na nás přišla slabá chvilka a zatoužili jsme po nahatých štěňátkách, která by šířila genialitu a nesporné kladné (a jiné) vlastnosti naší čínské nahatice Tyldy. Sama příprava na číňata je na úrovni přípravy prvovýstupu na Anapurnu s několika výškovými úrovněmi. Realizační tým, my její rodinní příslušníci a z nich hlavně já, musíme být fyzicky i psychicky trénovaní a schopni náročné anabáze.
První a základní "tábor" je výběr otce štěňat a následně akt početí. Otec štěňat se musí líbit mně! Tyldě se nelíbí žádný s výjimkou jejích špicích kamarádů a to by přece jen nešlo ani v naší zemi neomezených možností. Ve správnou dobu se tedy vypravíme za čínským panem PRAVÝM, abychom si mohli dobrovolně začít kopat hrob. Tylda se první půlhodinku tváří, že ženicha zničí, roztrhá, zakousne, uteče mu a hlavně s ním nechce nic mít. Po přemlouvání a lichocení od psa i nás si Její Jasnost dá říct.
Pak máme asi měsíc na zotavenou. Tylduška se začíná mírně kulatit, ale postupně i se svými 4 kg živé váhy zabere v posteli místa jako bernardýn, protože je mamča a potřebuje PPPPPP (prostor, potravu, pozornost, pohlazení, postel, pokrývku). Blíží se výškový tábor č. 2. Narození malých číňátek. Pro Tyldušku žádný problém, jen jí musím dělat společnost, aby se nenudila a trochu mírnit její zanícené čištění a ošetřování právě narozených štěňátek, protože je jazykem prohání po pelíšku tak vehementně, že ani nemají, chudáci, čas se napít.
Narozením číňátek končí selanka. Rodinka je umístěna na mojí straně postele z důvodů tepelných (blíže k topení) a bezpečnostních (abych měla přehled). Den bývá klidnější. To se jen Tylda několikrát za den proběhne domem jako myš na atomový pohon, jen tak čistě cvičně, abychom na ni s nějakými požitky nezapoměli.
Zato noci bývají vášnivé. Tylda zkouší několikrát za noc spojit příjemné s užitečným a nastěhovat mi celý vrh do postele. Nežádoucí ruch mne na chvíli probere z komatu, do kterého upadám po několika víceméně probdělých nocích při "číhání u dírky". Tylda, buřtíka v hubě si to metelí za mnou. Houknu-li nevrle, že ho NECHCI, uraženě odtáhne. Odloží buřta v pelíšku a sama se jde zachrout pod deku. Samozřejmě u toho do mne strká pařátkem, abych deku nadzvedla a ona mohla zaujmout blaženou pozici spícího číňánka. Než stačím usnout, probudí se číňátka a dovolávají se péče. Zhnusená Tylda po chvíli kvikotu nevydrží, zaskočí je přeleštit a nakrmit. Protože je pejsek optimistický (a doufá, že už spím), tak se opět pokusí nastěhovat štěňata ke mně. Má smůlu. Nespím. Já několik nocí vůbec nespím, protože se odehrává boj oživotní prostor a kdybych usnula, tak v další fázi by číňani bydleli pod dekou a já v pelíšku. Hlavně vydržet.
Štěňátka trochu odrůstají a mamina najela na osvědčený způsob. Přeleštit, nakrmit a pryč. V noci se uchyluje pod moji deku sama a pokusy o znárodnění mojí postele ve prospěch jejích dětí skončilo. Když se oprostím od faktu, že po mně několikrát za noc přeběhne, zaplácá ušima, že by vzbudila mrtvého a po návštěvě pelíšku se zase ve stylu "tunelář" vrací ke mně, tak už jsou i noci celkem klidné. Mám-li obzvláštní štěstí, spím s přestávkami i pět hodin.
Zapomněla jsem podotknout, že nás naše nahaté čínské potěšení oblažilo jen chlupatými štěňaty... a z toho jsou dva pejsci. Kdepak je naše vize nahatých štěňátek??? Kdepak??? Noční můra se mění v denní můru. Číňata už pořádají bojové hry, já jsem povýšena na dodavatele stravy a odstraňovatele "zplodin trávení". Mamina je chodí jen letmo kontrolovat. Jen povel čuráát je přeložen do čínštiny... mazej za štěňatama a tvař se zaměstnaně.
Tylduška se už bezostyšně roztahuje v posteli kohokoli, kdo ulehl. Na konci řetězce jsem já. Jdu-li si lehnout, opouští dočasné útočiště a jde mne oblažovat. Péči o štěňata přesunuje nenápadně mým směrem. Štěňata rostou a mně přibývá šedivých vlasů z pomyšlení, jak budu muset přesvědčovat budoucí majitele, že ti malí chlupatí zbojníci jsou vlastně taky "naháči" a užijí si s nimi stejně legrace.
Dochází k zajímavému sociologickému jevu... Chlupatí číňánci jsou objektivně krásní pejskové (doba drsnosrstoplešatých zrůdiček je naštěstí už mnoho let za námi), ale do povědomí možných zájemců se usídlily nahaté feny. ONI chtějí nahatou fenu (i kdyby měla jen tři nohy) a ONI nechtějí chlupatého psa. Bůhvíproč??? Oni sami to nevědí zcela jistě. Vždyť stejně nechtějí chovat... Povahově je pes stejně mazlivý jako fenka... ale ONI chtějí nahatou fenu... Nezbude, než vzít strojek a z labutěnek nadělat naháče :-))))
Zatím malí číňánci s nevinným výrazem likvidují naše materiální zázemí (nebo to, co z něj za generace likvidátorů zbylo) a Tylda? Tváří se poťouchle. "Já ti dám nahátka!!! Si zase rozmyslíš, než mne budeš obtěžovat s nějakejma štěňatama."
Publikováno 21.03.2006. 2006, pro www.spicove.cz