Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Výlet do Uher (40. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Za všechno může moje láska ke galanterii. Vloni mi v Maďarsku vynesla 2 točené zlaté stužky za CAC a zachtělo se mi další.
Letos jsem byla vypuzena kamarádkou, že objevila Národní výstavu v městě, jehož název si nelze zapamatovat a ani vyslovit, aniž by si člověk vylomil jazyk z kořene, s uzávěrkou týden před termínem konání. Také dojezdová vzdálenost vypadá rozumně. Na to, abych se rozhodla překonat lenoru a vyrazit na výstavu je tohle ideální konstelace. Plus mírné násilí ze strany ostatních spřátelených vystavovatelů. Jedeme!
Již po odeslání přihlášky mailem začala situace vypadat humorně. Bylo ticho. Žádné potvrzení, že pořadatel přihlášku obdržel. Možná si jen uděláme hezký výlet, abychom zjistily, že naše přihlášky ještě krouží Maďarskem. Ale protože v čele našeho zájezdu stojí osoba racionální a výstavně protřelá a hlavně německy mluvící, nelenila situaci prověřit.
Sláva. Pořadatelé naši existenci zaznamenali. A mailem potvrdili. Bohužel až na mne. Mne ignorovali, ale jsem smířená. Jedeme!
V osudné ráno jsme naložily naše chlupaté naděje. Jezevčoury, Vilíka a Texe. Rýsoval se krásný jarní den. Cesta ubíhala rozkvetlým světem, projely jsme Bratislavou a vzhůru do Maďarska. Město, jehož název si nepamatuji, jsme našly celkem hladce. Areál výstavy celkem taky. Štěstí, že den byl tak krásný, venkovní kruhy v neposečené trávě si neumím představit za deště. Ještě nějaké drobné organizační přehmaty. Trpasličí Texík se ocitnul v malých, malý Vilík v trpasličích a vedoucí kruhu a zapisovatelka v jedné osobě mluvila jen maďarsky. Ještě, že alespoň rozhodčí byl mocen němčiny a bravurně situaci vyřešil.
Sedíce u kruhu, koukaly jsme na nádherné dobrmany, převážně kupírované, argentinské dogy, bernské salašnické psy a další impozantní plemena. Za námi bylo několik argentin se svými pány. Jeden zástupce impozantního plemene Argentinská doga projevil eminentní zájem a očichával naše sedačky, až zvedl svoje impozantní stehno a...!!! Zařvala jsem pozdě. Žlutý proud skropil naše otevřené kabelky.
Jeho panička, zabraná do rohovoru, ztuhla jako žena Lotova a začala se česky omlouvat a sušit naše pokropené vybavení. Tragikomická situace. Ale nakonec, výstava psů je výstava psů, mohlo to dopadnout i hůře. Nakonec, přes všechny organizační přeskoky a zřetelnou únavu rozhodčího, jsme odvystavovaly Vilíka i Texe a hurááááá! Dostaly jsme další galanterii. Vilík ve třídě šampionů dostal CAC, BOB a Národní vítěz, Texi totéž v trpaslíkách.
Ještě závěrečné soutěže. Komentáře výhradně v maďarštině dávaly průběhu pikantní příchuť. Jen matně jsme odhadovaly, co se děje na „place“. Ale soutěže frčely takovou rychlostí, že jsem ani nestačila usnout, jak je mým dobrým zvykem. V naší zájmové skupině č. 5 jsme nastoupily do houfu maxipsů seveřáků a málem jsme se mezi nimi ztratily. Pro rozhodčího jsme se ztratily zcela jistě. Zřejmě si našich psů nevšiml ve vysoké trávě, protože dekorovaná místa obsadili samí saňoví obříci. Nu dobrá. Na usmířenou se nám dostalo po pohárku. Malý, ale ke šňůrce se vysloveně hodil. Je na něm dokonce i jméno toho města, kdyby měl někdo zájem o přesné informace.
Výstavu jsme zakončily obžerstvím. Slavnostním langošem, jehož základní chuť byla mastná. Při mém „štěstí“ můj langoš byl ozvláštněn bílým něčím, co nebyla tatarská omáčka. Prodavač zřejmě řešil – nechtějí červené (kečup), dostanou bílé (plkvanec neurčitelné chuti). Velkoryse jsem se podělila se psy. Langoš jim celkem chutnal v částech posypaných sýrem, ale bílému plkvanci se vyhnuli.
Konečně jedeme domů. Nic tak neposílí touhu po rodné hroudě, jako celý den na výstavě. Přes všechnu únavu byla cesta rozkvetlým světem nádherná. Na Maďarské straně částečně lemovaná i proutěnými košíky a sádrovými trpaslíky. Vzpomínám s povzdechem. Tato výstava byla fajn a pokud budeme moci, ještě do Maďarska pojedeme. Ať žije sbírka galanterie. Víte, co mi přišlo v úterý následujícím po konání výstavy? Vstupní list :-)
Publikováno 26.09.2010. 2010, pro www.spicove.cz