Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Tučný víkend (35. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Zjistila jsem, že megalománie je zřejmě nevyléčitelná. Přihlásila jsem strakatého Texíka na dvoudenní výstavu do Budapešti. Blížící se datum ve mně vyvolávalo střídavě euforii a černé deprese. Na stejné datum vycházela i Klubová výstava na Konopišti. Přihlásila jsem na ni našeho výstavního matadora Sedrika, abych mu udělala radost neb jsem měla slíbeno, že mu bude Majda držet v kruhu vodítko (on se předvede sám). Ne, že bych si slibovala od téměř veterána nějaký zásadní výstavní průlom, ale on se tak strašně rád vystavuje, že měl výstavu ode mne jako dárek.
Majda s Fídem na Konopišti
Uhodila tropická vedra a je to tady. Zítra vyjíždíme. Ovšem abnormální hic mne paralyzoval natolik, že jsem nějaké zásadní úpravy na psech začala dělat v podvečer. Budu brzy hotová a půjdu spát, vstávám jak ptáci a mlékařky. Půlnoc to jistila. Po necelých třech hodinách spánku vstávám svěží jak broskvička. Ovšem broskvička dosti přezrálá. Co by člověk neudělal pro barevnou stužku. Honem dobalit, přehlédnout situaci, zkontrolovat "rozpis", aby manžílek věděl, co, kdy, komu a nezbodal to.
Šup a jedem. Přelodila jsem se ke kamarádce do auta a s hrůzou zjišťuji, že - nemám nic na převlečení (nepočítám, že se budu válet jinde než na skládací židličce), nemám pláštěnku ani deštník (na rozdíl od ní nečekám přívalové deště), nemám s sebou proviant (přece si koupím na místě), no prostě děs.
Texi se tváří, že všechno jde mimo něj. Po cestě s minimálním počtem zajížděk a bloudění nacházíme výstaviště a já šťastně zjišťuji, že mi nefunguje roaming na telefonu. Obchází mne klasické mrákoty. Ztracena v cizí zemi, neznalá maďarštiny, zabloudím a nepovšimnuta zemřu někde v chroští. Přesto se nám podařilo najít kruh můj i jezevčičí, takže možná se přece jen smrt v chroští odkládá. Naštěstí "špicí" výprava obsahuje i další kamarády a moje - jejich psí kluky Vilíka a Arlonka. O další pečovatele je postaráno. Oni by mne v chroští našli a oživili.
Slunce peče tak, že místo dostihového závodiště za zády bych raději viděla bazén. Malebně jsme se rozložili s ostatními vystavovateli možných i nemožných plemen pod velkou střechu. Posuzování má začít v půl desáté a začínají puli. Podle rozpisu. Maďaři zřejmě mají jiné časové pásmo, protože ještě v deset rozhodčího nět. Přicválal v půl jedenácté... nikde nevidím puli... zapomněla jsem klips na číslo... a kudla. První jdu já. Skrčka prvního řádu.Honem psa, honem půjčit klips, ozdobit číslem a jedu. Rozhodčí naštěstí mluvil srozumitelně a kde nemluvil, tam pokynul. Kroužení po trávníku bylo bez chyb. Texi první výstavu odběhal jako profesionál.
Dostali jsme prvního CACíka (první výstava, první CACík, to se rýmuje dobře, že?) chvíli jsem - jak říkali pěkně předkové - okouněla u kruhu, pak si nás pan rozhodčí seřadil ještě s dvěma fenkami z Ruska a obhlížel. Držel v ruce kýženou stužku a trochu s ní mával, aby nás navnadil. Asi sledoval, který vystavovatel po ní první vystartuje. Držela jsem se silou vůle, abych mu ji nevytrhla za pokřiku "moje, moje". Nakonec BOBka dostala přistřižená pomičí black and tan fenka a na mne "zbyl" CACIB. Dostala jsem šňůrečku, dostala. Mám jich doma plnou misku, ale TAHLE je první Texíkova. Naši madarští přátelé usoudili, že ani CACIB není tak hóch, aby kápl pohárek. Ale ať si ho nechají. Mám radost i tak.
Texík s pohárem
"Kluci" Vilík (Vellie Velvet Cherie Boheme) a Arlon (Aron Cherie Boheme) oba bodovali k mé absolutní blaženosti. Oba vyhráli CAC, CACIB a BOB. Následně jsem musela přetrpět závěrečné soutěže, které mne převážně krutě nebaví. S postupujícím dnem se vedro podepisovalo na psech i lidech. Elegance ustupovala pohodlí. Bylo možno potkat dogy s ručníkem na hlavě, retrívry s ručníkem přes hřbet a lidi zalezlé po chladnějších koutech.
Po výstavě nastalo hledání penzionu, kde bychom měly hlavy složit. Jsme holky šikovné a našly jsme ho skoro na první pokus. Vyfasovaly jsme klíček, ovladač k televizi a ovladač ke klimatizaci. Jako první bod jsme se vrhly ke klimatizaci. My, prosťáčci, ji doma nemáme, proto jsme chtěly užít blahodárné techniky. Mačkaly jsme ovladač, mačkaly... a nic. Přivolaná recepční zjistila, že v ovladači nejsou baterky. Sláva, jdeme klimatizovat. A zase nic. Potupně jsme opět přivolaly recepční. Ohledala situaci a zjistila, že klimatizace je odpojená ze zásuvky za nábytkem. Další pokus byl úspěšný a klimatizace spokojeně předla. Není nad dobrou práci s ovladačem :-))
Představa stylové večeře byla spolubydlící nekompromisně zavržena ve prospěch sprchy a procházky se psy. Po další sprše jsme zatoužily po kultuře a zkusily ovladač číslo dvě k televizi. Televize s 90 kanály jich měla 87 nefunkčních a nám se nabízela možnost sledovat vaření čehosi v kotlíku (vypadalo to na zrní) nebo dětskou soutěž případně talkshow, to vše v maďarštině. Kulturu jsme zrušily a huply do peřin. Za chvíli bušení na dveře. Napadlo mne, jestli nám recepční nejde odebrat baterie do ovladačů, protože přijeli další hosté. Bylo to mnohem horší. Crash!! Někdo vám naboural auto!
Ve vteřině jsme byly oblečené. Představa nabouraného auta v Maďarsku, odtahu, opravy a dalších možných lahůdek nám dala taková křídla, že Red Bull je proti tomu vodička pro kojence. Naštěstí crash byl omyl a povyk vyvolal nějaký pán nepevného držení těla, motající se kolem aut s jízdním kolem, které nutně potřeboval k zachování rovnováhy. Po předchozí noci téměř beze spánku následovala další podobná. Horko a únava vykonaly své. Spala jsem jak zajíc, s jedním okem otevřeným. Mezi námi na posteli chrněl natažený jezevec, všechny čtyři nohy ke stropu. Texík se zahrabal do koutku pod skříňku a do rána jsem o něm nevěděla.
Arlon, Vilík a Anicet
Druhý den se odehrával podobně prvnímu. Jen kruhy byly jinak a rozhodčí byl jiný. Texi vyfasoval stužku a druhého CACIBa. Jen Vilík si pořadí prohodil s Anicetem d'Arlande. Horko bylo takové, že jsme byli kolektivně na odpis, ale přece jen, jsme otužilci, tak jsme vydrželi do soutěží. Ve značně, ale značně pocuchaném stavu. Kamarádka nakonec ulovila i umístění ve skupině, takže se naše utrpení dalo ospravedlnit. Honem domů. Přijela jsem opálená jako od Balatonu a se dvěma barevnýma šňůrkama. Ale hurá, první krůček ke slávě je učiněn.
Celkový přehled: Char's Park Avenue Parti (Texi - trpasličí strakoš) - 2x CAC, 2x CACIB. Aron Cherie Boheme (Arlonek - malý černý) 2x CACIB nej. veterán 2x BOB. Vellie Velvet Cherie Boheme (Vilík - malý bílý) CAC, CACIB, BOB, res. CAC , res CACIB. Tomu říkám tučný víkend.
Publikováno 31.07.2007. 2007, pro www.spicove.cz