Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
S naháčem v posteli (13. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Aby muži věnovali více pozornosti tisku, v Anglii prý začali kampaň s využitím více či méně odhalených slečen. Nevím, jak na koho, ale na mne odsvlečené berušky nepůsobí pozitivně. Ale přemýšlím, jak tuto geniální myšlenku zúročit.
Věnujte nám pozornost! Někteří naši pejskové jsou nahatí úplně!
Přesto Vás asi trochu zklamu. Nečekejte obscénosti. Jedná se především o čínského chocholatého psa, varieta hairless. Zcela konkrétně o fenu jménem Celeste Cherie Boheme - přejmenovanou na Týnu, později Tyldu... Týna se narodila jako jasný pachatel skopičin. Jediná nahatá fenka v klubku chlupatých sourozenců. Postupně se ukázalo, že její povahové vlastnosti jsou naprosto vyjimečné. Když při fotografování všichni sourozenci chlupáči téměř spali, Týna buď některému z nich kousala ucho, nohu, ocásek nebo popotahovala podložku nebo jakkoli jinak působila rozruch, aby se začali mrvit všichni a fotografování bylo ztíženo až znemožněno. Postupně i stříhání drápků se zvrhávalo v dostihy a týmovou rvačku. Poté, co trochu odrostla a nožky se prodloužily, pokoušeli jsme se ji fotografovat ještě několikrát. Podařilo se vyfotografovat - rozmáznutý mizející hřbet nebo zcela prázdné místo, kde ještě před několika vteřinami seděl pejsek. Zkoušeli jsme metodu - pejska posadíme, přidržíme, na fotografův výkřik "teď!!" pustíme a vyletí ptáček... ne, nebyl to ptáček, co vyletělo. Byla to Týna. První zdařilejší fotografie se datují ve věku 15 měsíců, kdy pochopila, že je dáma. A jako taková může občas zapózovat, aniž by si zničila pověst.
Už při narození byla zaslíbena, aby odjela na Kypr, kde se měla stát "matkou zakladatelkou". Bylo dohodnuto, že ve věku 4 měsíců nastoupí se svou budoucí paničkou do letadla... a už si o ní budeme jenom psát. Nějak se schumelilo, že na Kypr neodletěla a měla být prodána zde v republice. Nikdy na to nedošlo. Toto velmi rozumné rozhodnutí "prodat tu bestii" se ukázalo být politicky neprůchodné. Shodli jsme se, že by Týna měla být - jako jedinečný přírodní úkaz - zapsána UNESCEM. Postupně si v naší rodinné smečce vydobyla velmi privilegované postavení. Stala se spacím psem. T.j. - ten, kdo leží je její člověk, udělá jí místečko pod dekou, ona se stočí do klubíčka, přitiskne k ležícímu individuu a je dobře oběma. Když leží více lidí naráz - opět vybere nejvhodnějšího - toho, který se nejméně vrtí. Vytvoří tunýlek pod deku... a je-li večer, provede toaletku (olíže si všechny čtyři nohy, přetře čumáček), zhluboka vzdechne, přitiskne se a spí. Je to nesmírně uklidňující a obávám se, že i návykové. Neleží li nikdo nikde, je ochotna setrvat ve vyhřáté posteli i sama, ale jen do doby, než usoudí, že nad námi ztrácí kontrolu. Nesnáší, když nad námi ztrácí kontrolu. Vystřelí jako raketa po celém bytě - přeběhne všechny gauče... jestli se někde něco nejí, jestli se někde někdo neválí, někdo si nehraje nebo jí nějak neupírá výsady. Jinak dokáže v zájmu svého pohodlí zlomit každého. Kdo chvíli sedí, nemá šanci sedět "bez". To platí i pro návštěvy. Sedící návštěva je její návštěva.
Byli jsme zvědaví, jaká bude maminka. Ovšem, hleděla jsem do budoucnosti trochu s obavami. Jako budoucí maminka zabrala v posteli mnohem více místa, protože ona přece potřebuje pohodlí. Když se mimina narodila, chovala se Týna ve dne vzorně, ale noc byla drama. Štěňátka byla olízaná, nakrmená, usnula... Týna chvíli počkala (... ano, je to dobré, spí...), vyplížila se opatrně ke mně do postele. No dobře. Jenže maličkým číňánkům chyběl "ohříváček" mamina. Spustila jekot. Týna zhnuseně odešla zpět do pelechu. Přeleštila si dětičky. počkala až usnou (... ano, je to dobré, spí...), vyplížila se opět do mojí postele. Tak jsme si to do rána daly nejméně pětkrát. Shledala jsem situaci neúnosnou z hlediska svého zdravotního stavu, nepěkných kruhů pod očima a výkonnosti s poklesem na nulu... a odstěhovala milou Týnu i se štěňaty do koupelny. Byl klid. Asi tři týdny. Jen jsme nesměli koupelnu moc zavírat, protože se cítila omezovaná a protestovala. Po třech týdnech jsem se s knížkou chvíli uložila na gauč. Pak přišla "kontrola" - Týna, zalehla, ale nějak to nebylo ono. Odběhla... a za chvíli fičela zpět na gauč, jenže v hubě neměla buřtíka, i když to tak zprvu vypadalo. Bylo to štěně. Rozhodla se spojit příjemné s užitečným a odstěhovat štěňata za mnou. Proces jsem zatrhla, protože tento způsob přepravy štěňat zdá se mi býti nešťastným. Ujišťuji Vás, že to zkusila ještě několikrát. Ale postupně nechávala štěňata šťěňaty a chodila si přilehnout sama. Tak se všechno příjemně vrátilo do původních kolejí.
Pro Týnu, protože o štěňata se nadále starám já...
Publikováno 25.05.2004. 2004, pro www.spicove.cz