Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Past na Popelku (20. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Za název vypůjčený ze známé detektivky se ani neomlouvám. Svoje vratké morální zásady už dávno neskrývám. Nedávno jsem napsala, že pes je prostředek proti depresím. Jsou chvíle, kdy je tomu právě naopak.
Tato chvíle u mne nastává pravidelně s příchodem horšího, deštivého, blátivého a celkově nechutného počasí. Naši psi mají svůj pokoj, ze kterého mohou po libosti ve dne vyběhnout do vydlážděného výběhu. Je to proto, aby alespoň část našeho - lidského - životního prostoru důvěrně nepřipomínala kotec... Samozřejmě část psů se volně producíruje i po našem - lidském - prostoru. Přiznávám, že uklízím (nerada) asi 2x více, než obyčejný smrtelník a to s asi polovičním výsledným efektem. "Psí" pokoj uklízím s ještě mnohem větším nasazením.
A pak přijde bláto... Při důkladném šůrování musí pejsci na dvůr, protože se rádi účastní kterékoli mojí činnosti a jejich aktivní účast na úklidu by byla zhoubná. Nanosím si úklidové prostředky, hadry, vysavač, židli (všude nedosáhnu) a myji, leštím, otírám, oškrabávám! a proklínám jejich vynalézavost... Takto smírně trávím některá z dopolední. Pejsci si zatím užívají.
Například si vyhloubili pod dřevěnou podlážkou na dvoře "noru" a hrají na obránce hradu. Jeden obsadí hrad, ostatní utvoří půlkruh a snaží se obránce vypudit soustředěným ječením. Obránce funguje jako kukačka v hodinách. Vyjede z nory do půli psa, štěkne a zajede zpět. Zde opět zmiňuji bláto. Je tam. Je i v noře. Postupně se přemisťuje na psy. V této fázi by je měli vidět ochránci zvířat. Změní se v umolousanou bandu psích bezdomovců. Bahno se přemisťuje i na branku, na (naštěstí omyvatelnou) fasádu pod okny - jak se drahouškové snaží zahlédnout, jak daleko jsem s úklidem. A od té doby co máme "kozopsa" Mollynku, která je zřejmě šmrncnutá kamzíkem, část bláta pokrývá spodní díl oken, protože ona tam vyskočí, jako by nic.
Obráncem hradu bývá nejčastěji bílá dorostenka Oda z Hradu Pajreku, které pro její činorodost a geniální nápady říkáme madam Curie. Nestrannému pozorovateli se naskýtá výtečný pohled. Já nejsem nestranná, já jsem v této chvíli už na infarkt. Do nory - hradu - vleze ještě relativně bílý pes. S každým "kuknutím" ven tmavne, až vytvoří šedohnědou krustu s bílou podsadou. Závěrem vypadá barvou i tvarem jako ježek východní. Poslala jsem chovatelce fotku, jak se mi podařilo zřídit její pýchu, v naději, že mne obviní z týrání a fenu mi odebere, ale bohužel to pobaveně rozchodila. Madam Curie bude dál ohrožovat můj koronární systém.
Samozřejmě jsem se pokusila připravit psy o báječnou veselici a noru jsem dočasně uzavřela. Zde se projevila neskutečná inteligence špiců jako takových. Našli si jediný, cca 1 metr čtvereční u keře, kde je možné hrabat v blátě a zachovali se jako oddíl ženistů. Hrabali jako o život, až bahno lítalo a okolí keře vypadalo, že k nám zabloudil divočák. Jak vypadali psi - no comment.
Takto zřízené je pustím zpět "na jejich". Raději rychle zavřu, aby nebylo vidět, jak můj čas a energie věnovaná regeneraci psího pokoje rychle bere za své. Zato cestička, kde běželi chodbou je k nepřehlédnutí. Takže - hadr a jedu. A kdybych v sobě objevila ještě nějaký záchvěv energie, můžu s úklidem pokračovat na dvoře a zrovna bych mohla sfouknout i okna od verandy upatlaná od Mollynky a když už jsem v tom uklízení... ještě umýt misky, až oschnou milánkové, tak okartáčovat bláto (a okartáčované znovu setřít ze země). Takové trošku perpetum debile. Zlatá macecha, zlatá čočka smíchaná s popelem. Mít Popelka chovnou stanici, tak si s princem ani neškrtne!
Publikováno 24.01.2005, poslední změna 27.01.2005. 2005, pro www.spicove.cz